Seewand, hvězda klettersteigového nebe

Seewand klettersteig, který protíná mohutnou vápencovou stěnu nad Hallstattským jezerem byl pro mne vždy pojem. Něco velkého, těžkého, nedostupného, kam pravidelně zalétává helikoptéra pro nezodpovědné výletníky. Takže jsem okolo Seewandu obcházel, kamarádům každý rok říkal, že je to děs a hrůza a určitě to chce obrazit všechny okolní  C, D klettersteigy  a vůbec, kdo by tam lezl.

A letos shodou náhod a nepřízně počasí, kdy kvanta sněhu vystavila stopku na Königsjodleru, jsem se ocitl funící do kopce od parkoviště u Hallstattského jezera směrem k nástupu na Seewand. Vzhledem k tomu, že tento klettersteig obtížnost D/E vám zabere minimálně 4 hodiny, spíše  5 pro “normální” lidi a v sezóně je potřeba počítat i s více lidmi ve stěně, je dobré vyrazit brzo ráno. 

Takže v půl osmé ráno zahajujeme výstup krásnou, leč prudkou stezkou kroutící se bukovým pralesem. Už dole u jezera nás poučuje mimo jiné i v češtině tabule s klíčovými informacemi o výstupu. V kostce - je to těžký, je to dlouhý, je třeba kompletní ferratové vybavení a dobrá fyzička, dost vody a dobrá předpověď počasí.

Po 9 hodině ráno jsme u nástupu, trocha nervozity a jdeme na to. Hned úvod je svižný za C po pěkném skalním hřebenu s  dobrým jištěním, co víc si přát na rozehřátí.  Střídají se pasáže vyložené pohodové, choďáky za A/B s  obtížnějšími pasážemi. Hlavně kolmá  dvojitá střecha Doppeldach nám připomene, kde jsme. Pod námi se otevírají nádherné výhledy na jezero i na historické městečko Hallstatt. Ač se to  zdola nezdá, tak v kolmé stěně jsou  lesní pasáže, kdy jdete skoro volně mezi stromy, jako třeba mezi “Rampou” a jeskyní Fledermaus biwak, pochod vystřídá několik skalních pasáží za C. Jsme za polovičkou výstupu , dopřáváme si pořádný oddech, protože to nejlepší nás teprve čeká a míst na odpočinek už moc nebude.

Kolmé skalní výšvihy nás provázejí na polici Am Igel, kdy název napovídá, že skála je zde hladká, kolmá a bez umělých stupů trčících jako ježek ze skály bychom si tu ani neškrtli.

Lehčí úsek nás dovede k poslednímu odpočinkovému místu pod traverzem Putz Band , který nás nasměruje k poslednímu úseku 100-Meter-Pfeiler. Je to klíčové místo celého výstupu. Dost kolmá skála, lehce převislá, pár nepříjemných kroků. Myslím, že zásadní je, že máte v nohou a rukou už zhruba 3 hodiny lezení. Takže zde může být problém. Ale opravdu není to nic extrémně náročného, jen to chce ve stěně průběžně odpočívat, šetřit síly a dostatečně pít, aby vám síly vydržely.

Po výlezu mezi klečí sedíme na plošině nad stěnou, dáváme vrcholové pivo a užíváme si nádherný výhled na jezero a okolní hory. Krátká přeháňky, která nás ve stěně vyděsila je zapomenuta a vládne pohoda. Čeká nás ještě asi hodinový pochod rozvrásněnou náhorní plošinou mezi klečí, borovicemi limbami a obrovskými kameny  směrem k chatě Gjaidalm. Cestou  se nám otevírají parádní výhledy na masiv Dachsteinu  a obří gulášovka na chatě je pak už jen třešničkou na dortu. Sestup o 1300 výškových metrů níž k jezeru po sjezdovkách a lesem spíše sbíháme a tak si večer užíváme zaslouženou koupel v jezeře u parkoviště.

Seewand je pro mne stále pojem a určitě bych se do něj nepouštěl bez jistoty na zajištěných cestách obtížnosti Da obstojné kondice, na druhou stranu má jen pár náročných míst a hlavním problémem je délka. Je to opravdu celodenní náročná horská túra se vším všudy. Takže pokud máte něco nachozeno a nalezeno, určitě doporučuji. Jen nezapomeňte na plánování túry a správné vybavení. Pokud to s klettersteigy myslíte vážně a současně vás baví plánovat a objevovat, doporučuji  absolutní novinku, již 7. vydání Klettersteig Atlasu Östterreich. Reprezentativní průvodce v kroužkové vazbě, kde si každou ferattu  a její topo schéma můžete vyjmout a v ochranné folii vzít sebou. No a dobrá mapa Dachsteinu a okolí, to je na horách snad základ, ne ?

Tak horám zdar a zase někdy na ferratách.

Jirka Dolejší, knihynahory.cz

(c) foto Luděk Jirků, Miroslav Beneš