4. února letošního roku by se dožila 79 let Wanda Rutkiewiczová. Tuto polskou alpinistku lze bezpochyby považovat za jednu z nejlepších horolezkyň všech dob.
Narodila se do válečné vřavy v městečku Plunge na území dnešní Litvy. Její život byl od počátku v poklusu, chaosu. Po narození se přestěhovala celá rodina do Vratislavi, v poválečných letech při neštěstí přišla o staršího bratra a jen shodou náhod sama zahynula při explozi válečné munice. Díky její povaze měla časté spory s otcem, ty časem narůstaly a ona stále utíkala, postupem času čím dál tím více do hor. Její talent pro lezení v horách, nejdříve v obligátních Tatrách a později v Alpách či Pamíru, byl zjevný.
Na výpravách se však začala projevovat i její značná nesnášenlivost vůči mužským členům výpravy a také neschopnost se podřídit velení, což tehdy stále byla běžná praxe velkých horolezeckých výprav do vysokých hor. Postupně se tedy uchýlila k organizování vlastních ženských expedic, ale i toto přinášelo velké kontroverze. Jednak byla velmi přísná na sebe i na všechny další členy expedice, což v kombinaci s vysokými ambicemi přineslo mnoho vyhrocených situací. Často se také stávalo, že i díky svému nepopiratelnému šarmu využila horolezce z konkurenčních výprav k různé pomoci. Nicméně na kopci trvala tvrdošíjně na čistotě ženské expedice. Zazářila poprvé v roce 1975, kdy vytvořila nejvyšší ženský prvovýstup v historii. Zdolala úspěšně 7952 metru vysoký Gašerbrum III.
Její horolezecké kvality se potvrdily, když se v roce 1978 stala třetí ženou na světě a první Evropankou, která vystoupila na nejvyšší horu světa Mount Everest. Pochválil jí za to i Karol Wojtyla, který byl jmenován papežem právě v den, kdy Wanda vystoupila na vrchol Everestu. Další historický počin se stal v roce 1986, kdy jako první žena vystoupila na vrchol zabijácké hory K2 v Karakoramu. Tento úspěch však zastínila smrt manželů Barrardových, kteří výpravu vedli. Rok 1986 patřil mezi nejkrutější, kdy na hoře zahynulo téměř v jednu chvíli 13 horolezců. Ale třeba Joskovi Rakoncajovi se ten rok povedl druhý výstup a je stále jediným na světě, který na K2 vylezl dvakrát.
Ale zpátky k Wandě. Jak jí přibývaly osmitisícovky na kontě, usídlil se v její hlavě projekt, který označovala jako “karavana snů”. Nebylo to nic menšího, než pokus o zdolání všech osmitisícovek, získání koruny Himaláje. V tu dobu již probíhal otevřený závod mezi Italem Reinholdem Messnerem a Wandiným krajanem Jerzym “Jurkem” Kukuczkou. Ale mělo to několik háčků. Wanda už nebyla nejmladší, sužovaly ji zdravotní problémy, v osobním životě také moc štěstí nenašla a díky přílišné ctižádostivosti a přísnosti neměla ani moc přátel v lezeckém světě. Tento vývoj byl postupný, plíživý. Ale o to víc se Wanda nadchla pro svůj projekt. Stal se jí nakonec osudným, když v květnu v roce 1992 zahynula na svazích třetí nejvyšší hory světa, Kangchenjungy. Není jisté, zda li na vrchol vystoupila a její tělo se doposud nenašlo.
Krásná, nezdolná Wanda našla svůj klid tam, kde to nejvíce milovala. Ve vysokých horách. Dole, ve světě lidí byla neklidná, plachá, asi i nešťastná.
